Na první pohled jednoduchá otázka – vždyť stačí se podívat na čísla, která zveřejňuje její centrální banka. Ta existují, jsou veřejná a pravidelně se aktualizují. Jenže pokud se na ně podíváme blíže, já osobně mám pocit, že je to jen část příběhu.
Ne proto, že by ta čísla nebyla pravdivá. Spíše proto, že asi nejsou úplná. U většiny zemí se zlaté rezervy mění pomalu a relativně čitelně. U Číny to dlouhodobě vypadá jinak.
Období ticha střídají skoky. Dlouhé měsíce bez pohybu a pak najednou výraznější nárůst. A právě proto (a nejen proto) analytici odhadují, že čínské zlaté rezervy neodpovídají realitě a že Čína má výrazně více zlata, než uvádí.
Ale pozor. Musím být férový: přesné číslo nezná nikdo mimo úzkého okruhu lidí v Číně. Vše ostatní jsou odhady. To však neznamená, že jsou bezcenné nebo postavené na vodě. Naopak. Právě ty odhady jsou pokusem pochopit, co se děje s trhem se zlatem v Číně a hlavně – proč se to děje.
Oficiální čísla: co víme (a co z nich nevíme vyčíst)
Pokud bychom se drželi jen oficiálních údajů, příběh čínských zlatých rezerv by byl poměrně jednoduchý. Čínská centrální banka pravidelně zveřejňuje své rezervy a ty se dnes pohybují na úrovni něco přes dva tisíce tun. Z pohledu žebříčku zemí to není málo, ale zároveň to není ani extrémní číslo ve srovnání s historickými držiteli zlata, jako jsou Spojené státy nebo evropské centrální banky.
Jak můžeme vidět v grafu níže, Čína je až šestá v pořadí a má zlaté rezervy na úrovni Ruska. U Ruska je také předpoklad, že oficiální čísla nejsou reálná. Čína má oficiálně 2300 tun zlata, ale pojďme se podívat na to, co říkají neoficiální čísla.
Jaké jsou odhady renomovaných analytiků?
Jelikož oficiální čísla neukazují celý příběh, analytici se dívají na věc opačně. Sledují, kolik zlata do Číny přitéká přes dovoz zlata, kolik se ho vytěží přímo v Číně a kolik se spotřebuje ve špercích, investičních cihlách či mincích.
Pokud tato čísla nesedí úplně přesně, vzniká otázka: kde skončil zbytek?
Právě tam se začínají odhady. Ne jako konspirace, ale jako obyčejný přepočet. Analytici se jednoduše snaží dopočítat to, co v oficiálních číslech není vidět. A ta čísla se liší, ale mají jednu společnou črtu: téměř všechny naznačují, že Čína drží výrazně více zlata, než oficiálně přiznává.
Začnu konzervativně odhadem velkých bank. Například Société Générale pracuje s odhadem, že Čína může v posledních letech nakupovat přibližně 200 až 250 tun zlata ročně – což je řádově více, než ukazují oficiální měsíční přírůstky. Čína říká, že koupila za poslední roky cca 40 tun ročně, podle Société Générale je realita až 5krát vyšší.
Tento odhad nevznikl „od stolu“, ale vychází zejména z analýzy fyzických toků zlata. Banka sleduje exporty ze Švýcarska a Londýna – dvou největších center zlata na světě – a porovnává je s poptávkou po zlatě od běžných lidí v Číně. Rozdíl, který se nedá vysvětlit šperkařstvím ani investiční poptávkou, připisuje státním nákupům.
O něco odvážnější jsou nezávislí analytici, jako je například Jan Nieuwenhuijs. Ten dlouhodobě upozorňuje na rozdíl mezi čísly, jaká je poptávka po zlatě celosvětově a co vykazují centrální banky. Podle jeho výpočtů může rozdíl v těchto nákupech dosahovat až několik tisíc ton – a významná část z něj by mohla směřovat právě do Číny.
Zajímavý pohled přináší i analýza Financial Times, která pracuje s delším časovým horizontem. Ty odhadují, že od roku 2022 mohlo do Číny přitéct více než 1000 tun zlata mimo oficiální statistiky.
Když tyto odhady spojíme, čínské zlaté rezervy mohou být výrazně vyšší než oficiálních cca 2300 tun – v některých scénářích dokonce na úrovni 4000 až 5000 tun.
Má Čína skrytých 30 000 tun zlata?
To, že Čína může mít více zlata, než oficiálně přiznává, dává smysl. Má vlastní těžbu, hodně zlata dováží a hlavně má systém obchodování, kde se může zlato „ztratit“. To, že má více zlata o stovky až tisíce tun, je v podstatě jistá věc.
Někteří blogeři ale uvádějí, že je toho zlata více. Desítky tisíc tun už narážejí na realitu. Takové množství zlata by bylo třeba někde nakoupit, přesunout a uskladnit. Zároveň by se dříve či později projevilo i na samotném trhu – v ceně, dostupnosti nebo napětí v systému. To jsou věci, které se dlouhodobě skrývají jen velmi těžko.
V podstatě by Čína musela už dlouhodobě skupovat všechno volné zlato na trhu. Ročně se vytěží od 3000 do 3500 tun zlata. Pokud by soudruzi ročně kupovali 1000 tun (což je třetina vytěženého zlata), určitě bychom o tom věděli. I to by museli dělat posledních 20 let, protože jinak by takové množství zlata neměli. Kromě toho by musela Čína na tyto nákupy utratit cca 1 – 2 biliony dolarů, což je o něco málo méně, než jsou její zásoby dolarů.
Závěr.
Někdo obdivuje čínskou schopnost plánovat dopředu a jejich ekonomiku, jiný má problém s tím, jak funguje její politický systém a lidská práva. Na tom se lidé pravděpodobně nikdy úplně neshodnou.
Jednu věc jí však upřít nelze. Je to velká země, kterou nemohou řídit hlupáci. Rozhodnutí, která dělají, mají důvod. Nemusíme s nimi souhlasit, ale je rozumné předpokládat, že lidé, kteří ji řídí, přemýšlejí dopředu.
A právě proto má smysl alespoň jednou větou vědět, co dělají. Zlato není pro Čínu krátkodobé téma. Je to proces, který trvá roky. A pokud platí, že ho nakupuje více, než je ochotna otevřeně přiznat, pak to něco naznačuje.
Můžeme se ptát, zda je to jen otázka stylu – že Čína jednoduše nerada ukazuje své karty. Nebo zda za tím je i něco více. Už dnes vidíme náznaky. Čína se snaží kupovat ropu a komodity převážně ve své měně – juanech, a ne v dolarech.
Pokud by se něco stalo s nynějším systémem fungování světa a ekonomiky, je možné, že v novém systému bude zlato hrát významnou roli. A nemusíme být „Einsteinové“, abychom věděli, že kdo bude mít více zlata, ten bude hrát první housle.
Ale pozor! Nevím, jak to v budoucnosti bude, a už vůbec nestraším zhroucením systému. Jak říká náš klient – raději být připravený, než překvapený. Čína a jiné země se dlouhodobě chovají tak, že chtějí být připravené. Doufám, že teď jen „mlátím“ prázdnou slámu, protože změna systému vždy přinese oběti a problémy.
Ale pokud by se něco dělo, já chci být alespoň zčásti připravený. Tlačit všechny peníze do zlata nemá smysl, ale mít pár mincí nikdy nebude na škodu.